23. 4. 2016

Dívám se na svůj nezub a chtějí se mi z toho vypíchnout oči.

Dovedete si představit jak slon chčije do slonice?
/bez komentáře/

22. 4. 2016

Zaspala jsem a promrhala další kus volna.
Zaspala jsem a pak se navíc flákala.
Zasloužila bych facku. Nebo možná i dvě.

Doufám, že mi noc neprohloubí vrásky.

Počet laků na nehty + 1

21. 4. 2016

Vyrazila jsem na básníky. Poezii vůbec nečtu, avšak akce měla krásný plakát a zněla dost lákavě.

Bylo to výborné.
Tíživě krásné.
Doufala jsem, že to budu milovat, ale nečekala jsem, že až tak moc.

Pokud vám budou v okolí číst básníci, zajděte na ně mrknout.

Na konci jsme si s jedním vystupujícím vykládali a bylo to zajímavé.
Básníci jsou zajímaví a jsem ráda, že jsem se mohla chvíli opájet jejich přítomností.

Taky jsme si s jednou slečnou přikyvovaly na to, že jednorožci existují.
Realita je taková, jakou ji chcete.
Někdy.
Většinou ne.
Nicméně to neznamená, že musí být špatná.
O těch jednorožcích to je pravda...

oživení

Tento rok začal asi tak nejhůře na světě.
Vygradovalo vše špatné, co jsem si z loňského roku překlopila do tohoto.

Ale už je to za mnou - bohudík.
Dneska jsem si tedy mohla zase skrýt celou minulost a můžu začít novou kapitolu.
Opět.

Ani se mi nechce věřit že jsem si v lednu/únoru psala do svého papírového diářku své niterné myšlenky na sebevražedná témata.
Že jsem si dokonce zašla pro pocitové placebo.
Atd.

V březnu, na sklonku zimy, se však vše obrátilo.
Nechci to zakřiknout, ale mám se dobře.

Zrovna čtu knížku "A Little Life" a hodí se mi tady uvést citát, který jsem za poslední dva dny dala přečíst snad každému, s kým jsem přišla do styku.

“...things get broken, and sometimes they get repaired, and in most cases, you realize that no matter what gets damaged, life rearranges itself to compensate for your loss, sometimes wonderfully.”